Sfinga
Sfinga
Alice Del Maschio
Tak jako osudem vyvolení
ocitám se na rozhraní,
z vesmírné dálky hledím
na životy druhých.
Vrátit se zpátky na zem
už možné není,
jsem jen zrcadlením
v moři.
Jako sfinga
v poušti stojím,
v písečném zajetí,
času odolám,
svůj zrak do věčnosti
upírám.
Kolik podob změním
než-li dojdu naplnění
svého poslání.
Ani Ty odpověď nedáš mi,
coby prokletá,
po tisící prvé odcházím,
s pocitem vítězství,
Tvou duši si odnáším
jako trofej
činů svých bezradných.
Znovu a znovu přicházím,
svou sílu tím násobím,
nevytratím se
z mysli Tvé,
to vím.